Dívám na životy, které jsou promrhány,
s jakým úmyslem byly dány, tak jsou i brány.
Naděje o probuzení duše má,
ale člověk to ani nezná.
V slepotě bloudí, ačkoli žije,
navenek krása, ale vnitřek hnije.
Musím se probudit a probrat Tě, má duše,
no myšlenky a mysl to zas a zas na mě zkouší.
Za svou existenci bojuje a to tvrdě,
no já se nevzdávám a i já bojuji hrdě.
S láskou a vděčností stojím teď a tady,
toužím být člověkem s velkým Č pomoci světu.