Bůh je určitý bod, z kterého všechno vzniká a z kterého všechno vychází. Dá se popsat stejně jako duše. to znamená jako vědomí, světlo, láska, radost a jako inteligence. Všechno, co existuje, existuje na základě nějakých protikladů. To znamená: Světlo nemůže existovat bez tmy. A zvuk nemůže existovat bez ticha. Na to, aby tyto protiklady existovaly, musí existovat i nějaký bod, ze kterého tyto protiklady vznikají a do kterého se znovu mohou vrátit.

Je to něco jako bod nula v matematice. Na to, aby jednička mohla existovat, musí existovat i protiklad jednotky, tedy minus jednička a musí existovat nula. To znemaná bod, ze kterého začínáme. Ale nula nemá žádné protiklady. Je to výchozí bod. A tak se dá popsat i Bůh. Je to něco, co je mimo protiklady. Stejně jako bod nula. Tedy, jednička má vždy protiklad minu jedničku a stovka má vždy protiklad minus stovku, ale nula nemá žádné protiklady. Je to tedy počáteční bod. A přesně tak můžeme popsat i Boha.

Člověk je bytost, která má možnost určité věco pochopit, co se týká Boha a vyššího smyslu. To znamená, že je schopná dostat se na vyšší úroveň a spojit se s tímto vyšším vědomím. My lidé hrajeme jakoby takovou hru. Bůh je jako papír a ten papír, když se roztrhá na menší kousky, tak lidé jsou ty menší kousky tohoto papíru. Ten menší kousek papíru je ale stejný, jako celý papír. A hledání Boha v podstatě znamená, že kousky papíru se znovu spojí s původním papírem, stejně jako se kapka vody spojí s mořem. Existuje o tom jeden pěkný příběh - “Příběh osvícení: Jak se kapka vody spojí s mořem“

Lidé jakoby pomalu zapomněli na to, že jsou za jedno s nějakým vyšším celkem a ten proces osvícení nebo rozvoje osobnosti v podstatě znamená znovuspojení se s vyšším Já, vyšší inteligencí, vyšším vědomím a vědomím všecho.

Bůh se odráží ve všech náboženstvích. Jenže náboženství byla přinášena na tento svět v různých kulturách různými lidmi. A v každé kultuře bylo důležité něco jiného. A potom, jak byly tyto velké věci lidem sdělovány, vždy se to nějací lidé, kteří byli právě u moci, snažili trochu přikrášlit tak, aby to vyhovovalo té určité politické situaci, ve které se dané náboženství zrodilo. Ale konec konců mají všechny náboženství jeden zdroj. Je to podobné jako s Měsícem.

“Když za pěkné měsíční noci rozložíte do zahrady 20 různých nádob a nalejete do nich vodu, jedna ta nádoba může být velká druhá malá, ale v každé nádobě se bude odrážet Měsíc. A člověk, když se podívá na těchto 20 nádob s vodou, může říct, že existuje 20 různých Měsíců. Ale když se podívá nahoru na oblohu, pochopí, že Měsíc je jen jeden a odráží se v každé nádobě.“

A podobně je to i s náboženstvími. Takže v každém náboženství se nachází nějaký kousek pravdy, ale i nějaký kousek klamu, který tam dodatečně přidali nějací lidé, kteří se snažili to které náboženství organizovat.

V průběhu lidského vývoje existovalo mnoho vysoce vyvinutých lidí, kteří dokázali toto poznání neskutečně dobře přenášet do života. Tito lidé jsou v dnešní době uznáváni jako bohové. Ale nebyli to bohové jako takoví, ale v podstatě to byli lidé na velmi vysoké duchovní úrovni, kteří božskou inteligenci, sílu a lásku uměli velmi dobře používat. Jako například Krišna, Ježíš, Buddha, Sai Baba, Loco, Erzulie a mnozí jiní významní lidé.