Bílá magie a Voodoo

E-mail: Zážitek blízké smrti

Takže tak, paní Daghan, řeknu to jako laik, který zažil něco neuvěřitelné. Přičemž předpokládám, že nebudete vůbec překvapená.

Předtím: Našli mě ve vaně, ztratil jsem 4 litry krve, měl jsem pulz 32, teplota těla už byla také stejná. Podle lékařů by jsem musel být v mém věku – tehdy už XX- krát mrtvý. A zemřel bych, ale...

V XXX jsem odešel z domu v XXX a cestoval jsem do XXX. Musel jsem se potkat s XXX. SMS si nechtěla psát, asi si všimla, že jsem mlel z posledního. Tehdy neměla žádný vztah, no nevěděla se mnou strávit ani jediný večer, měla strach z mé náruživosti, která v tomto případě způsobovala bolest. Když se na to zpětně podívám, tak ji chápu. Ale tehdy mě to zničilo. Ona byla svobodná a nechtěla se se mnou setkat..!

Po jejím odmítnutí, jsem seděl v XXX na XXX, v jeden letní večer, díval jsem se do vody a byl jsem si jistý tím, že XXX už nikdy nepřijde. Cítil jsem, že můj život v této situaci nemá smysl. Kolem 21.00 jsem přišel do nějakého hotelu v okolí a objednal jsem si pokoj. Napustil jsem si vodu do vany, otevřel jsem si pivo, vybral jsem z kapsy žiletky, které jsem tam nosil sebou už celé měsíce. Dodali mi odvahu, protože mi slibovali jiné východisko.
Posadil jsem se do teplé vany, se spodním prádlem – to nebylo správně, jako mrtvý jsem nechtěl vypadat zle, ale i přes to jsem se neponořil pod vodu ve fázi bezvědomí- vypil jsem moje pivo, zařezal jsem si asi 10 cm do těla a čekal jsem. Když už jsem měl před dva a půl rokem srdcový infarkt a od té doby jsem měl řídkou krev, stříkala tak jak jsem předpokládal. Omdlel jsem. Po třech hodinách jsem se probudil ve studené krví zalité vaně, lekl jsem se, dopustil jsem si teplou vodu a znovu jsem si zařízl do těla. Znovu stříkala.
Takže tak, paní Daghan, řeknu to jako laik, který zažil něco neuvěřitelné. Přičemž předpokládám, že nebudete vůbec překvapená.

Předtím: Našli mě ve vaně, ztratil jsem 4 litry krve, měl jsem pulz 32, teplota těla už byla také stejná. Podle lékařů by jsem musel být v mém věku – tehdy už XX- krát mrtvý. A zemřel bych, ale...

V XXX jsem odešel z domu v XXX a cestoval jsem do XXX. Musel jsem se potkat s XXX. SMS si nechtěla psát, asi si všimla, že jsem mlel z posledního. Tehdy neměla žádný vztah, no nevěděla se mnou strávit ani jediný večer, měla strach z mé náruživosti, která v tomto případě způsobovala bolest. Když se na to zpětně podívám, tak ji chápu. Ale tehdy mě to zničilo. Ona byla svobodná a nechtěla se se mnou setkat..!

Po jejím odmítnutí, jsem seděl v XXX na XXX, v jeden letní večer, díval jsem se do vody a byl jsem si jistý tím, že XXX už nikdy nepřijde. Cítil jsem, že můj život v této situaci nemá smysl. Kolem 21.00 jsem přišel do nějakého hotelu v okolí a objednal jsem si pokoj. Napustil jsem si vodu do vany, otevřel jsem si pivo, vybral jsem z kapsy žiletky, které jsem tam nosil sebou už celé měsíce. Dodali mi odvahu, protože mi slibovali jiné východisko.
Posadil jsem se do teplé vany, se spodním prádlem – to nebylo správně, jako mrtvý jsem nechtěl vypadat zle, ale i přes to jsem se neponořil pod vodu ve fázi bezvědomí- vypil jsem moje pivo, zařezal jsem si asi 10 cm do těla a čekal jsem. Když už jsem měl před dva a půl rokem srdcový infarkt a od té doby jsem měl řídkou krev, stříkala tak jak jsem předpokládal. Omdlel jsem. Po třech hodinách jsem se probudil ve studené krví zalité vaně, lekl jsem se, dopustil jsem si teplou vodu a znovu jsem si zařízl do těla. Znovu stříkala.

A potom se stalo to, co se často dočítáte. Vystoupil jsem ven ze svého těla, viděl jsem se ze shora, jak ležím ve vaně, samozřejmě nereálně, protože voda byla znova čistá a já jsem byl nahý. A stále jsem vystupoval dále ven z toho těla. Najednou se mi otevřelo moje tělo, od hlavy až po paty. V něm ležela XXX, byla nahá a natahovala ke mně ruky jednoduše tak, že jsem nebyl schopen se od ní dál vzdalovat. Nešlo to, nemohl jsem od ní pryč, nemohl jsem k ní promluvit, chtěl jsem blíže k ní, ani to se však nedalo. Zůstalo to tak. Hleděla na mě s nataženými rukami, jak jsem už popsal, jakoby říkala: ''Zůstaň, pojď ke mně.''

Potom jsem uslyšel hlas. ''Máme ho''. 09 ráno, lékařka mě oživila, o 12 hodin později, potom na pohotovosti. O šest dní později jsem byl znova v práci, velmi slabý, s výmluvou, že se mi to stalo při přenášení skleněné vitrínky u kamaráda, když jsem mu pomáhal se stěhováním. Všichni mi věřili, protože v práci jsem byl silný člověk, jsem dobrý vůdce a kolegyně a kolegové by odpadli, kdyby měli tušení o mém vnitřním životě.

XXX jsem o tom jednou povídal při čaji. Vzala to pokojně a řekla mi ''nemohla jsem tě nechat odejít...''

Od XXX má opět jiný vztah a já jsem ji od ledna do dubna 2014 nechtěl vidět, chtěl jsem se pomstít, až když jsem nezjistil, že to nedokážu. Také jsem jí řekl to, že cítila, že měla přede mnou strach. I o tomto jsem ji říkal, cítila to, měla ze mě strach. No to už je minulost, o tom mě pevně ujistila. Proč – to víte Vy, paní Daghan, nejlépe. Bylo to její dílo. Zpětně za to děkuji.

Je to šílený příběh, možná dokonce i pro Vás? Máte pravdu, mám velmi fatální postoj k životu. A vy jste mě také přesvědčili o tom, že to musím změnit a věřím, že mi při to můžete pomoci. Proto jsem ani nemusel dlouho přemýšlet. Přeci se právě nekoupu v penězích, moje žena a náš syn ještě stále žijí v našem domě a já je velkoryse financuji, no můžu si to dovolit. Tuto část o penězích vzpomínám jenom proto, protože chci ukázat, že XXX je a zůstane mým velkým cílem a Vy, paní Daghan, mě udržujete v naději, že ho dosáhnu. A i kdyby to nevyšlo, vím, že jste udělali všechno co se dá. A za to vám děkuji.

Milý pozdrav